Součástí rozsáhlé evropsky významné lokality Pláničský rybník – Bobovec jsou tyto zvláště chráněná území (ZCHÚ) PP Kotlina pod Pláničským rybníkem, PP Olšina v Novolhotském lese, PP Rašeliniště Bobovec a PR Pláničský rybník. Z hlediska biogeografického členění se území nacházejí v šumavském bioregionu, z hlediska fytogeografického členění v Hornovltavské kotlině. Území se rozkládají  v nadmořské výšce 734 - 793 m n. m.

Přírodní památka Kotlina pod Pláničským rybníkem

Přírodní památka Kotlina pod Pláničským rybníkem byla zřízena v roce 1992. Předmětem ochrany zdejší přírodní památky je mozaika rašelinných lučních pramenišť, ostřicových rašelinných luk, mezofilních trojštětových luk, střídavě vlhkých bezkolencových luk a vysokobylinných trvale zamokřených pcháčových luk a lad s výskytem řady vzácných druhů rostlin i živočichů.

Jádrem přírodní památky je nevelká rašelinná louka s prameništěm rozkládající se v centrální části. Jak název napovídá, hojné je zastoupení mechů rašeliníků. Typickými prvky jsou nízké ostřice, například ostřice obecná, prosová, skloněná, zobánkatá, blešní a Davallova (Carex nigra, C. panicea, C. demissa, C. rostrata, C. pulicaris, C. davalliana), z nichž poslední dvě jmenované ostřice jsou zákonem chráněné. Nejvzácnějším prvkem zdejšího ostřico-rašeliníkového společenstva je tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), drobná, v květnu modře kvetoucí masožravá rostlina lapající hmyz svými listy, které se po ulovení kořisti svinou. Zdejší rašelinná louka hostí dva zástupce rodu prstnatec z čeledi vstavačovitých, tedy našich orchidejí. V květnu kvete prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) s temně fialovými květy v hustém hroznovitém květenství, v červnu vykvete podobný prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), se světlejšími květy s fialovou kresbou. Tučnice i oba prstnatce jsou chráněny zákonem. Typickými prvky rašelinných luk jsou suchopýry, jednoděložné rostliny s bílým chmýrem na kláskách. Ve zdejší rašelinné louce roste nejen celkem běžný suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), ale i mnohem vzácnější suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) indikující minerálně bohatší podklad. Rozlišovacím znakem obou druhů jsou stopky klásků, které jsou u suchopýru úzkolistého hladké a u s. širolistého drsné. Rašeliniště pokrývá vitální populace mochny bahenní (Potentilla palustris), jediné naší červenokvěté mochny. Hojný je také kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) s drobnými narůžovělými květy nebo starček potoční (Tephroseris crispa) se žlutými úbory ve zdánlivém okolíku. Z rostlin zvláště chráněných roste ve zdejším rašeliništi pleška stopkatá (Willemetia stipitata) s listy v přízemní růžici a žlutými květy v úboru nebo nenápadný keřík vrba rozmarýnolistá (Salix repens ssp. rozmarinifolia).

Severně a severovýchodně od popsaného prameništního rašeliniště se rozkládají kulturní a polokulturní louky. Typickými prvky podhorských luk jsou například dvě rostliny s klasovitým květenstvím. Růžovou barvou květenství je typické rdesno hadí kořen (Bistorta major), neobvykle tmavou černofialovou barvou pak zvonečník černý (Phyteuma nigrum). Žluté drobné úbory patří druhu škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis ssp. hieracioides). Místy roste v louce pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), jeden z nejkrásnějších pcháčů. Jeho vysoká přímá lodyha je většinou nevětvená, listy jsou na líci zelené a na rubu bíle plstnaté a květenstvím je veliký červenofialový úbor. V loukách se vyskytují i prvky střídavě vlhkých bezkolencových luk, jako krvavec toten (Sanguisorba officinalis) s karmínově červenými květy v hustém klasovitém květenství, nebo čertkus luční (Succisa pratensis), který v srpnu zaujme hlávkami modrofialových květů. Trvalé zamokření indikuje kuklík potoční (Geum rivale), jehož zvonkovitě převislé květy mají nepříliš častou červenohnědou barvu. Zachovalé jsou nízkostébelné enklávy smilkových trávníků, kde se vzácně objevuje chráněná prha arnika (Arnica montana) s přitisklou přízemní růžicí zelených okrouhlých listů a skoro oranžovým úborem, hadí mord nízký (Scorzonera humilis) s kopinatými listy a bledě žlutým úborem nebo zákonem chráněný vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), zástupce vstavačovitých, kvetoucí bílými květy zajímavého tvaru.

V nivě Lukavického potoka převládají vysokobylinné vlhkomilné porosty. Zde je nejvzácnějším prvkem porost třtiny nachové (Calamagrostis phragmitoides), mohutné trávy, tvořící porosty. Populace této vzácné a zákonem chráněné třtiny zaujímá v rezervaci několik ploch v jižní části a u západní hranice. Běžnou rostlinou nivy potoka je tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), což je statná rostlina z čeledi růžovitých s bohatým květenstvím drobných, žlutavě bílých květů. Podél toku potoka v porostech vrboolšového luhu roste vzácně kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) kvetoucí v létě velkými žlutými úbory. Kamzičník patří rovněž mezi rostliny zákonem chráněné.

Zdejší přírodní památka chrání poměrně zachovalé podhorské mokřadní ekosystémy a představuje proto významné refugium pro mnoho vzácných druhů bezobratlých živočichů. Pří průzkumu bylo identifikováno téměř padesát druhů pavouků. Nejvíce zastoupenou skupinou jsou vlhkomilní slíďáci, zejména slíďák mokřadní (Pardosa amentata), slíďák bažinný (Pirata piraticus) a slíďák menší (Pardosa pullata). Na lokalitě byly rovněž nalezeny všechny tři u nás zastoupené druhy lovčíků, a to lovčík hajní (Pisaura mirabilis), lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) a v nejvlhčí části mokřadní louky byl nalezen i vzácný lovčík mokřadní (Dolomedes plantarius). Slíďáci a lovčíci nestaví pavučinu, ale kořist dohoní rychlým během.

Ze zvláště chráněných brouků žije na prameništi střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), překrásný zelenavý velký brouk s měděným nádechem. Má srostlé krovky a kořist dohání rychlým během, k čemuž mu pomáhají dlouhé nohy a k ulovení kořisti silná kusadla. U cesty na suchém biotopu byl nalezen svižník polní (Cicindela campestris), kovově lesklý zelený brouk, který rovněž rychle běhá, ale také dobře létá.

Mimořádně bohatá je fauna zdejších motýlů, při průzkumu byla identifikována téměř stovka druhů. Nejvzácnějším zdejším motýlem je modrásek bahenní (Maculinea nausithous), zvláště chráněný druh podle naší legislativy, zároveň požívající i evropské ochrany. Modrá křídla má jen sameček, samička je narezle hnědá. Modrásek bahenní má nesmírně složitý a zajímavý vývoj. Dospělci létají ve vrcholném létě, kdy samička naklade vajíčka do květenství krvavce totenu. Housenky vyžírají semeníky květů a po třetím svlékání spadnou na zem, kde lákají mravence rodu Myrmica pomocí směsi cukrů a aminokyselin. Dělnice odnesou housenku do mraveniště a pečují o ni jako o vlastní potomstvo. Zajistí-li vetřelci dostatek potravy, nechává se krmit, ale pokud mu příděly nestačí, požírá larvy a kukly svých hostitelů. Housenka v bezpečí mraveniště přezimuje, začátkem léta se zakuklí a po vylíhnutí motýl kvapně mraveniště opustí. Zvláště chráněným motýlem je také perleťovec mokřadní (Proclossiana eunomia), krásný oranžový motýl s kontrastní černou kresbou, kterého zde můžete v červnu zahlédnout na prameništi a vlhké louce.

Olšina v Novolhotském lese

Přírodní památka Olšina v Novolhotském lese byla rovněž zřízena v roce 1992. Nachází se v šumavském bioregionu v Hornovltavské kotlině, v nadmořské výšce 735 - 770 m n. m. V mozaice rostlinných společenstev, tvořící vegetační kryt zdejší přírodní památky, se nejvíce uplatňují údolní jasanovo – olšové luhy, podmáčené smrčiny, pcháčové louky a paseková společenstva.

V přirozené lužní olšině kolem potoků dominuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), přimíšena je olše šedá (Alnus incana) a smrk ztepilý (Picea abies). Kolem linií toků jsou rozsáhlé porosty smrkových olšin, v nichž je vyšší podíl smrku, přimíšena je také bříza (Betula pendula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) a keř krušina olšová (Frangula alnus). Část těchto olšin a smrkových olšin vznikla zpětnou sukcesí z přirozených náletů na bývalých pozemcích vlhkých lesních luk. V podrostu dominuje především na jaře nápadný blatouch bahenní (Caltha palustris agg.) s tmavě zelenými listy a zářivě žlutými květy. Spolu s blatouchem roste řeřišnice hořká (Cardamine amara), brukvovitá rostlina s bílými květy, v nichž při pozorném pohledu objevíte fialové tyčinky. Barevnou jarní mozaiku doplňuje tmavě modře kvetoucí zběhovec plazivý (Ajuga reptans) s nevelkou přímou olistěnou lodyhou, pomněnka bahenní (Myosotis palustris agg.) s blankytně modrými květy ve vijanu, nebo violka bahenní (Viola palustris) s nevonnými bledě fialovými květy. Nápadný je starček potoční (Tephroseris crispa), vysoká rostlina s přímou rýhovanou lodyhou, která vypadá jako potažená pavučinou, a se žlutými úbory ve zdánlivém okolíku. Břeh potoka obsadila nenápadná mrkvovitá rostlina krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum) s bílými drobnými květy ve složeném okolíku. Začátkem léta vykvete zde poměrně hojný kozlík bezolistý (Valeriana sambucifolia), vysoká rostlina s lichozpeřenými listy a bohatým květenstvím růžových květů. Ve světlinách starých olšin zde vzácně roste zákonem chráněný kosatec sibiřský (Iris sibirica), kvetoucí v červnu velkými modrými květy.

V zamokřených částech v okrajích sníženin se objevují podmáčené smrčiny s přechody do rašelinných březin. Typickým prvkem podrostu je přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), která zde tvoří bujné porosty. Na vyvýšených stanovištích mají smrčiny charakter polokulturních lesů. Z jednoděložných rostlin je zde hojná tráva třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) tvořící porosty, bika bělavá (Luzula luzuloides) s nevýraznými zelenohnědými květy, nebo bika chlupatá (Luzula pilosa) s květy spíše do hněda. Z dvouděložných rostlin zde roste hojně brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), drobný keřík plodící výborné černé borůvky, dále například pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) se dvěma protistojnými listy srdčitého tvaru a s hroznem bílých květů, z nichž se vyvinou červené bobule, nebo šťavel kyselý (Oxalis actosella) s něžnými bílými květy s fialovou žilnatinou a s listy tvaru trojlístku, které chutnají jako šťovík. V podrostu smrčin se objevují i horské druhy, jako dřípatka horská (Soldanella montana), nevelká rostlinka s přízemní růžicí okrouhlých listů a s bezlistou lodyhou nesoucí fialové zvonečky s dřípeným okrajem, podbělice alpská (Homogyne alpina) s podobnými listy, ale kvetoucí drobnými růžovými nebo bělavými květy v úboru, sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) s jednoduchými listy přeslenitě nahloučenými na lodyze a bílými květy, které mají nejčastěji 7 korunních plátků, nebo plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), výtrusná rostlina s dlouhými plazivými lodyhami.

V jihozápadní části přírodní památky se zachovaly zbytky bezlesí, v nichž přežívají prvky horských luk. Nepřehlédnutelný je v létě pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), jeden z nejkrásnějších pcháčů. Jeho vysoká přímá lodyha je většinou nevětvená, listy jsou na líci zelené a na rubu bíle plstnaté, květenstvím je veliký červenofialový úbor. Typickými prvky podhorských luk jsou dále rdesno hadí kořen (Bistorta major) s drobnými růžovými květy s hustém klasovitém květenství a zvonečník černý (Phyteuma nigrum) s podobnou stavbou květenství, ale nápadně tmavými černofialovými květy. V nízkostébelných částech porostů roste vzácně hadí mord nízký (Scorzonera humilis) s kopinatými listy a bledě žlutým úborem.

Pro dlouhodobě opuštěná lada je zde charakteristický tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), statná rostlina z čeledi růžovitých s bohatým květenstvím drobných, žlutavě bílých květů. Častá je vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) s bohatými latami žlutých květů, místy roste kuklík potoční (Geum rivale), jehož zvonkovitě převislé květy mají nepříliš častou červenohnědou barvu. Degradovaná lada obsadila jednotvárná monokultura ostřice třeslicovité (Carex brizoides).

Místy se zachovaly ostrůvky rašelinných lad, kde přežívají i náročné rostliny. Jsou to jednak suchopýry, jejichž klásky mají dlouhé bílé chlupy a vyhlížejí jako chomáčky vaty. Z nich zde roste suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) s více klásky a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) s jedním kláskem na vrcholu lodyhy. Místy roste hojněji kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) s drobnými bílými nebo světle růžovými květy, již výše popsaný starček potoční (Tephroseris crispa), zákonem chráněná pleška stopkatá (Willemetia stipitata) s listy v přízemní růžici a žlutými květy v úboru, nebo mochna bahenní (Potentilla palustris) se složenými listy a tmavě červeným květem. Vzácně zde roste zástupce orchidejí prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii) se světlými květy s tmavou fialovou kresbou, z dřívějška je odtud udáván i prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) s podobnými květy, ale barvy červenofialové. V rašelinných tůňkách přežívá ďáblík bahenní (Calla palustris), se svěže zelenými listy s vejčitou čepelí a květenstvím obaleným listenem bělavé barvy.

Zdejší hluboké, místy podmáčené lesy osídlilo pestré ptačí společenstvo. K dominantním druhům patří pěnkava obecná (Fringilla coelebs), běžný pěvec, jehož pestře zbarvení samci své teritorium hájí výrazným zpěvem, sýkora uhelníček (Parus ater), malá sýkora s černou hlavou, bílými lícemi a velkou bílou skvrnou v týlu, nebo střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), jeden z našich nejmenších ptáků s krátkým vztyčeným ocáskem, připomínající kulatý hnědý oříšek. Hnízdí zde i nejmenší pták Evropy králíček obecný (Regulus regulus), hnědozelený ptáček s oranžovým proužkem na hlavičce. Pro hnízdění staví kulovité hnízdo umně vpletené mezi tenké visící větvičky smrku daleko od kmene. V dutinách stromů hnízdí datel černý (Dryocopus martius), nezaměnitelný černý pták s červenou čepičkou. Žije zde také ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), velký černý pták příbuzný havranům s typickým bílým kropenatým vzorem peří. Jak napovídá jeho název, oblíbenou potravou jsou různá semena a lískové oříšky. Na podzim si je shromažďuje v různých skrýších, které si velmi dobře pamatuje, a je schopen je najít i v zimě pod sněhem.

Rašeliniště Bobovec

V minulosti byla část chráněného území využívána k borkování rašeliny, které znamenalo zásadní změnu vodního režimu vrchoviště. Na druhou stranu zde došlo k oživení rašelinotvorných procesů a vytvoření biotopů pro konkurenčně slabé druhy s málo zapojenou vegetací. Na borkované plochy jsou napojeny odvodňovací kanály, dnes ještě částečně funkční. Louky v nivě potoka na severním okraji ZCHÚ a možná i prameništní světliny v lese byly v minulosti pravděpodobně sklízeny.

V současné době je jádrem chráněného území rašeliniště se zbytky blatkového boru, obklopeného prstencem rašelinných borů. Ve vytěžených borkovištích jsou vyvinuta rašelinná společenstva, porosty submerzních rašeliníků a místy sekundární rašelinné březiny. Na okraji rašeliniště a v prameništních depresích se nachází mozaika podmáčených přesličkových smrčin a smrkových olšin. V jižní, západní a východní části přecházejí společenstva podmáčených stanovišť v kulturní lesní porosty s převahou smrku. Podél severního okraje je pruh rašelinných a podmáčených luk.

Květena zdejší přírodní památky je bohatá a zajímavá. Pozornost zasluhuje především společenstvo blatkového boru, pojmenované podle borovice blatky (Pinus rotundata), typického druhu borovice rostoucí na rašelinách. Borovice blatka je středoevropský endemit, který má v jižní části Čech centrum svého celosvětového rozšíření. Vzhledem je blatka poměrně podobná běžné borovici lesní (Pinus sylvestris), ale je nižšího vzrůstu a její kmen je tmavý až nahoru do koruny. Snadno se kříží s ostatními druhy borovic, takže porost čisté borovice blatky je velice vzácný. Zde přežívá malá populace ohrožená křížením s borovicí lesní i změnou stanovištních poměrů. Velice cenná je zdejší vrchovištní vegetace v těžené části rašeliniště. V pobřežních porostech rašeliníku kolem jezírka rostou dva zákonem chráněné druhy rostlin, a to rosnatka okrouhlolistá a klikva bahenní. Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) je drobná masožravá rostlina, která má přízemní růžici stopkatých listů s okrouhlou čepelí, hustě porostlých červenými chloupky s kapičkou na konci každého chloupku. Z růžice vyrůstají na dlouhém stvolu drobné bílé květy. Při doteku hmyzu rosnatka dokáže svinout list a polapenou kořist rozloží trávicími enzymy. Klikva bahenní (Oxycoccus palustris) je typická rašeliništní rostlina s drobounkými listy na plazivých lodyhách, s překrásnými růžovými květy a na podzim velkými červenými bobulemi, mnohem většími než má brusinka. Zajímavá je vegetace bývalých podmáčených luk, v nichž dosud přežívají některé vzácnější taxony. Je to například mochna bahenní (Potentilla palustris), nízká rostlina s vystoupavou lodyhou, nesoucí dlouze řapíkaté zpeřené listy s několika jařmy, jejíž květy jsou zbarveny tmavě červeně až do hněda, starček potoční (Tephroseris crispa), vysoká rostlina kvetoucí žlutými úbory ve zdánlivém okolíku, nebo zvláště chráněná pleška stopkatá (Willemetia stipitata) s listy v přízemní růžici a žlutými květy v úboru, typická rostlina Šumavy a Pošumaví. Kolem křižovatky lesních cest v jihovýchodní části přírodní památky se nachází nevelká plocha krátkostébelných acidofilních (kyselomilných) trávníků až vřesoviště. Odtud je doložen výskyt dvou velice vzácných, zákonem chráněných rostlinných druhů. První z nich je tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), nevelká rostlina se žlutozelenou růžicí přízemních listů, z níž v květnu vyrůstá bezlistý stvol nesoucí modrofialový pyskatý květ. Tučnice je masožravá rostlina lapající hmyz svými listy, podobně jako rosnatka. Druhou z nich je všivec lesní (Pedicularis sylvatica), poloparazitická rostlina typická červenofialovým květem s nafouklým kalichem. V podrostu rašelinného lesa, zejména na světlinách a okrajích, se roztroušeně vyskytuje hadí mord nízký (Scorzonera humilis), poměrně vzácná hvězdnicovitá rostlina s kopinatým listem a světle žlutými úbory, nebo zákonem chráněný prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), zástupce vstavačovitých (našich orchidejí), s květem velice zajímavého tvaru světlé barvy s tmavou fialovou kresbou.

Z bezobratlých živočichů žije na rašeliništi například slíďák bezpruhý (Pardosa sordidata), černě zbarvený pavouk, který nestaví pavučinu a kořist uloví díky rychlým nohám, nebo mravenec rašelinný (Formica picea), jeden z nejohroženějších mravenců rodu Formica. Velice vzácné druhy obsahuje spektrum zdejší motýlí fauny. Žije zde například hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina), menší denní motýl tmavě hnědého zbarvení křídel s oranžovou kresbou. Jedná se o vzácný druh lokálního výskytu ve vyšších polohách na vlhkých kyselých květnatých loukách a mokřadech. Možná zahlédnete některého z perleťovců, krásných oranžových motýlů s kontrastní černou kresbou. Doložen je odtud výskyt druhů perleťovec prostřední (Argynnis adippe) a vzácný perleťovec mokřadní (Proclossiana eunomia), který je dle naší legislativy zvláště chráněný. Živnou rostlinou housenek perleťovce mokřadního je rdesno hadí kořen (Bistorta major). Z nočních motýlů lidově nazývaných „můry“ žije na zdejším rašeliništi například kovolesklec kopřivový (Syngrapha interrogationis). Tmavě hnědé ochranné zbarvení činí tohoto motýla za dne neviditelným na kůře stromů.

Území zdejší přírodní památky obývá spektrum běžných druhů pěvců. Žije zde například pěnkava obecná (Fringilla coelebs), jejíž samci mají pestré zbarvení a své teritorium si hájí výrazným pěkným zpěvem, červenka obecná (Erithacus rubecula), šedavý pták přibližně stejné velikosti, ale s nápadnou oranžovou náprsenkou, nebo sýkora parukářka (Parus cristatus) s chocholkou na hlavě. Hnízdí zde také pěvuška modrá (Prunella modularis), pták velikosti vrabce, kterému se podobá i svým vzhledem. Světlá kresba na hlavě a spodní strana těla jsou však makově modrošedé. Žije skrytě v hustém porostu, který obratně prolézá a hledá potravu – drobný hmyz. Pěvuška modrá je ve vyšších polohách poměrně častá, ale většinou přehlížená. Možná si všimnete šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris) se zahnutým zobáčkem, který spirálovitě šplhá po kmenech stromů a opírá se přitom o tuhá ocasní pera. Nejmenší ze zdejších ptáků je králíček obecný (Regulus regulus), s jasně žlutooranžovým proužkem na hlavě. V dutinách stromů hnízdí datel černý (Dryocopus martius), nezaměnitelný černý pták s červenou čepičkou, nebo strakapoud velký (Dendrocopos major), pestře černobíle zbarvený pták s červenými doplňky.

Pláničský rybník

Přírodní rezervace Pláničský rybník byla zřízena vyhláškou Okresního úřadu v Českém Krumlově v roce 1996. Jádrem rezervace je rozsáhlý Pláničský rybník (také nazývaný Velký Kozí rybník) a Malý Kozí rybník severozápadně od něho. Oba rybníky jsou spravovány Rybářstvím Nové Hrady s.r.o. Velký Kozí rybník má plochu cca 10 ha a je využíván k chovu kapra, Malý Kozí rybník je mnohem menší (vodní plocha zahrnuje cca 0,5 ha) a je využíván jen extenzivně. V rezervaci nejsou rybníky hnojeny ani vápněny a ryby nejsou přikrmovány.

Velký Kozí rybník má v současné době jen málo vyvinutou příbřežní vegetaci. Ta byla zničena při odbahňování severozápadní části koncem 80. let 20. století. Pozůstatkem tohoto zásahu jsou podlouhlé uloženiny zeminy přímo v rybníce, které mají strmé okraje a jsou zarostlé ruderální vegetací. Ve východním cípu, kde litorální vegetace částečně přežívá, jsou zajímavé dva menší porosty skřípince jezerního (Schoenoplectus lacustris). Skřípinec vypadá podobně jako sítina, ale dorůstá běžně kolem dvou metrů výšky. Má silnou kulatou lodyhu a květenství složené ze svazčitých hnědých klásků, které přečnívá dlouhý a špičatý listen. Vzácnou rostlinou bahnitých břehů Velkého Kozího rybníka je ďáblík bahenní (Calla palustris), nevysoká jednoděložná rostlina se svěže zelenými listy s vejčitou čepelí a palicovitým květenstvím obaleným listenem bělavé barvy. Plodenství je pak výrazně červené. Ďáblík je zvláště chráněnou rostlinou podle zákona.

Malý Kozí rybník je do značné míry zazemněný a má na rozdíl od Velkého Kozího rybníka příbřežní vegetaci dobře vyvinutou. V ní převažuje orobinec širolistý (Typha latifolia), obecně známý svým palicovitým květenstvím lidově zvaným „doutníky“. Směrem ke břehu je hojná ostřice zobánkatá (Carex rostrata), lehce nasivělá ostřice s úzkými listy a velkými samičími klásky s nafouklými mošničkami, nebo přeslička poříční (Equisetum fluviatile), výtrusná rostlina, která zaujme zejména v jarním období porostem nevětvených lodyh, jenž při utržení překvapí velkou dutinou uvnitř. Vzácně zde roste mochna bahenní (Potentilla palustris) s vystoupavou lodyhou a složenými listy, kvetoucí tmavě červenými pravidelnými květy.

Hlavním předmětem ochrany zdejší rezervace jsou společenstva vodních makrofyt*, která jsou dobře vyvinuta v obou rybnících. Velký Kozí rybník je význačný zejména porosty vodních makrofyt se vzplývavými listy tvořenými zde zhruba ve stejném poměru stulíkem malým a leknínem bělostným. Obě jmenované rostliny, kvetoucí na hladině po celé léto, jsou vytrvalé byliny s mohutným oddenkem ukotveným ve dně a plovoucími listy. Leknín s velkými bílými rozevřenými květy i stulík se žlutými květy tvaru kulatých hlaviček jsou všeobecně známé, ale zdejší druhy nejsou běžné druhy leknínu a stulíku, které se běžně pěstují v parcích nebo na zahradních jezírkách, ale druhy mnohem vzácnější. Stulík malý (Nuphar pumila) má široce eliptickou čepel plovoucích listů se zářezem až do poloviny listu a poměrně malé žluté květy o průměru do 3 cm s 8-12 korunními lístky. Mnohem běžnější druh stulík žlutý má podstatně větší listy se zářezem jen do 1/3 a větší květy, které mají obvykle 12-20 korunních lístků. Stulík malý je rostlina velice vzácná, chráněná zákonem v kategorii druhů kriticky ohrožených, tedy v nejpřísněji chráněné kategorii. Leknín bělostný (Nymphaea candida) má větší listy než stulík, na spodní straně obvykle načervenalé, a překrásné velké květy, které mají z vnější strany zelené kališní lístky a uvnitř čistě bílé lístky korunní. Na rozdíl od leknínu bílého, pěstovaného v různých kultivarech i v umělých nádržích, má leknín bělostný poněkud menší květy, čtyřhrannou bázi květu a obloukovitě prohnuté hlavní žilky listových laloků (což je lépe zřetelné na rubové straně listu). Rostlina je chráněna zákonem v kategorii druhů silně ohrožených. Spektrum plovoucích rostlin doplňují ještě menší oválné listy rdestu vzplývavého (Potamogeton natans) s nenápadným květenstvím složeným z drobných žlutozelených květů, vyčnívajícím na stopkách nad hladinu. U břehu zasahuje na hladinu rdesno obojživelné (Persicaria amphibia) s podlouhlými listy a růžovým květenstvím. Z ponořených rostlin roste ve Velkém Kozím rybníce ojediněle růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum) s vidličnatě větvenými listy. V Malém Kozím rybníce jsou vyvinuty porosty makrofyt mělkých stojatých vod s lakušníkem štítnatým (Batrachium peltatum). Lakušník má listy dvojího typu – pod hladinou niťovité s rozestálými úkrojky a na hladině plovoucí lupenité, okrouhlé až ledvinité se zářezy. Květy mají jasně bílé, na bázi žluté korunní lístky. Z ponořených rostlin zde roste nepůvodní rostlina vodní mor kanadský (Elodea canadensis) s jednoduchými listy.

V zájmovém území žijí dva vzácní střevlíci, a to střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri) a střevlík fialový (Carabus violaceus), podobní velcí černí brouci s modrofialovým leskem. Velcí střevlíci mají srostlé krovky a kořist dohánějí rychlým během, k čemuž jim pomáhají dlouhé nohy a k ulovení kořisti silná kusadla. První jmenovaný střevlík patří mezi druhy zákonem zvláště chráněné. Velice zajímavým druhem, který zde žije v silné populaci, je mravenec otročící (Formica fusca). Vypadá jako běžní lesní mravenci, ale jak název napovídá, jeho kolonie jsou často zneužívány jinými druhy mravenců. Oplozené samičky agresivních druhů, například mravence lesního, po ztrátě křídel zakládají novou kolonii často tak, že proniknou do kolonie mravence otročícího, zabijí jeho královnu, a začnou klást svoje vlastní vajíčka, o která se starají dělnice původního druhu. Populace mravenců jsou zpočátku smíšené, postupně ale mravenci otročící vymizí. Přesto je ale mravenec otročící běžný druh, kterému vyhynutí nehrozí. Ve slabé populaci zde žije modrásek lesní (Cyaniris semiargus). Modrá křídla má ale pouze sameček, samička je hnědá. Samice klade v létě vajíčka do květenství jetele lučního nebo j. prostředního. Mladá larva žije na květech, starší na listech.

Na Pláničském rybníku hnízdí potápka roháč (Podiceps cristatus), nápadná v době rozmnožování černými růžky na temeni a límcem z prodloužených per. Dokáže se bleskurychle potopit pod vodní hladinu a vynoří se po chvíli ve značné vzdálenosti. Potápky loví ryby či prohledávají dno a sbírají drobné bezobratlé. Pozoruhodné jsou zásnubní tance potápek, při kterých samec i samice vztyčují své chocholky a límcová pera, uklání se a vzájemně se představují svému partnerovi. Pruhovaná mláďata po vylíhnutí po dobu 2-3 týdnů rodiče vozí na zádech. Potápka roháč je ve smyslu zákona druhem zvláště chráněným.