Z hlediska biogeografického členění se nachází evropsky významná lokalita (EVL) Pohoří na Šumavě v novohradském bioregionu, z hlediska fytogeografického členění v Novohradských horách, v nadmořské výšce 890 - 970 m n. m. Součástí EVL Pohoří na Šumavě jsou tyto zvláště chráněná území: PP Pohořské rašeliniště, PP Prameniště pohořského potoka, PP Stodůlecký vrch a PP U tří můstků. Dále se plocha této EVL překrývá s dalším chráněným územím s evropským významem a to ptačí oblastí Novohradské hory. Ptačí oblasti jsou vyhlašovány zejména na ochranu ptáků a území jejich výskytu. Ptačí oblasti spolu s EVL jednotlivých členských států Evropské unie tvoří soustavu chráněných uzemí Natura 2000.

Přírodní památka Pohořské rašeliniště

Územní ochrana Pohořského rašeliniště byla zřízena již v roce 1973. Přírodní památka chránící zdejší horské vrchovištní rašeliniště reliktního charakteru obklopené podmáčenými smrčinami a travobylinnými společenstvy. Přírodní památka je součástí evropsky významné lokality Pohoří na Šumavě, předmětem evropské ochrany jsou vrchoviště, přechodová rašeliniště, rašelinný les, acidofilní smrčiny a druhově bohaté smilkové louky rozsáhlého území.

Jádrem přírodní památky je menší vrchovištní rašeliniště nacházející se v severovýchodní části chráněného území. Ložisko rašeliny leží v přirozené terénní sníženině protékané levostrannými přítoky Pohořského potoka. Ložisko rašeliny dosahuje v nejhlubším místě mocnosti až 2,7 m. Porostlé je mozaikou rašeliništních klečových porostů a suchopýro - rašeliníkových a ostřicovo - rašeliníkových společenstev. Keřové patro je tvořeno hybridogenní rašelinnou klečí (Pinus × pseudopumilio), borovicí, která není stromového, ale spíše keřového vzrůstu. V podrostu dominují mechy rašeliníky. Zastoupeny jsou zejména rašeliník křivolistý (Sphagnum fallax), r. prostřední (Sphagnum magellanicum) a r. červený (S. rubellum) a ploník tuhý (Polytrichum strictum). Po porostech rašeliníku se plazí klikva bahenní (Oxycoccus palustris), zvláště chráněná rostlina s drobounkými listy na plazivých lodyhách, překrásnými růžovými květy a na podzim velkými červenými bobulemi, mnohem většími než má brusinka. Na porost rašeliníků otevřených vrchovišť jsou vázány nízké keříčky, z nichž nejzajímavější jsou vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) s modrými plody, které jsou však na rozdíl od borůvky vevnitř světlé a jsou slabě jedovaté, a zvláště chráněná kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), stálezelený nevelký keřík s drobnými něžně růžovými květy tvaru nafouklého zvonečku a s úzkými listy, které jsou z lícové strany tmavě zelené a z rubové strany sivé. Typickými prvky rašeliniště jsou suchopýry, jejichž klásky mají dlouhé bílé chlupy a vyhlížejí jako chomáčky vaty, z nichž zde roste suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) s více klásky a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) s jedním kláskem na vrcholu lodyhy. Běžně se zde vyskytuje černýš luční (Melampyrum pratense), poloparazitická jednoletá rostlina se slabým kořenovým systémem a žlutobílými květy. Mezi běžnými ostřicemi zde vzácně roste i typický druh šumavských a novohradských vrchovišť, a to ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), jedna z nejdrobnějších ostřic, která má jen jeden chudý vrcholový klas.

Centrální část přírodní památky zaujímají rašelinné a podmáčené smrčiny obklopené polokulturními smrčinami třtinovými. Dominantním prvkem podrostu jsou v obou případech mechy, zejména rašeliníky. Rašelinná smrčina na hlubší rašelině je typická zakrslými formami smrku a nízkým zápojem stromového patra. V mechovém patru rašelinných smrčin dominují zejména rašeliník křivolistý (Sphagnum recurvum), r. ostrolistý (S. capillifolium) a r. statný (S. russowii), v podmáčených smrčinách rašeliník Girgensohnův (S. girgensohnii), ploník obecný (Polytrichum commune) a rohovec trojlaločný (Bazzania trilobata). V podrostu se uplatňuje všeobecně známá brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), opadavý keřík s černými chutnými plody, a brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea), stále zelená rostlina s červenými plochy, rovněž využívaná v kulinářství. Horské druhy zde zastupuje sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) s jednoduchými listy přeslenitě nahloučenými na lodyze a bílými květy, které mají nejčastěji 7 korunních plátků, nebo dřípatka horská (Soldanella montana), nevelká rostlinka s přízemní růžicí okrouhlých listů a s bezlistou lodyhou nesoucí květy – fialové zvonečky s dřípeným okrajem, která je zákonem chráněná. Typickým prvkem třtinových smrčin je třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), nenápadná tráva tvořící porosty. Pro rašelinné smrčiny je typické zastoupení ostřice zobánkaté (Carex rostrata) a suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum).

Vegetační mozaiku zdejší přírodní památky doplňují menší plochy bývalých horských luk, pastvin a lesních lemů, v nichž přežívají prvky horských luk, krátkostébelných smilkových trávníků a vlhkých až ostřicových porostů. Charakteristickou rostlinou horských luk je rdesno hadí kořen (Bistorta major) s drobnými růžovými květy s hustém klasovitém květenství. Nenápadným, zato typickým prvkem nízkostébelných trávníků je tráva smilka tuhá (Nardus stricta) tvořící drobné tuhé trsy štětinovitých listů, z nichž vyrůstá květenství, kterým je jednostranný lichoklas. Smilkové trávníky zejména lesních okrajů hostí hvězdnicovitou rostlinu jménem prha arnika (Arnica montana) s okrouhlými listy v přízemní růžici a žlutooranžovým úborem. Arnika je stará léčivá rostlina, dříve místy hojně sbíraná, ale dnes zákonem chráněná. Pro lesní okraje je typický svízel hercynský (Galium saxatile), nízký svízel s četnými plazivými kořenujícími prýty, listy v přeslenu a drobnými bílými květy. U nás se původně vyskytoval jen v pohraničních pohořích západních a severních Čech, až ve 20. století se začal šířit i na Šumavu a Předšumaví a do ostatních pohoří. Zajímavými rostlinami zbytků podmáčených a rašelinných luk jsou například dva zástupci čeledi hvězdnicovitých kvetoucí žlutým úborem. Větší z nich je starček potoční (Tephroseris crispa), vysoká rostlina s přímou rýhovanou lodyhou, která vypadá jako potažená pavučinou, se žlutými úbory ve zdánlivém okolíku. O něco nižšího vzrůstu je pleška stopkatá (Willemetia stipitata) s listy v přízemní růžici a žlutými květy v úboru, který je podobný úborům ruderálních pampelišek, ale menší. Pleška stopkatá je typický druh Šumavy a Pošumaví a je zákonem chráněná.

Na území přírodní památky žijí dva význačné druhy střevlíčků, Pterostichus illigeri a P. pumilio, hnědě zbarvení draví brouci, jejichž výskyt je v České republice omezen na Šumavu a Novohradské hory.

Přírodní památku obývá typické ptačí společenstvo. K dominantním ptačím druhům patří typické druhy smrčin, především sýkora uhelníček (Parus ater), malá sýkora s černou hlavou, bílými lícemi a velkou bílou skvrnou v týlu, nebo králíček obecný (Regulus regulus), nejmenší evropský pták s oranžovým proužkem na hlavičce. Pro hnízdění staví kulovité hnízdo umně vpletené mezi tenké visící větvičky smrku daleko od kmene. Dále jsou zastoupeny běžní pěvci jako pěnkava obecná (Fringilla coelebs), jejíž pestře zbarvení samci své teritorium hájí výrazným zpěvem, červenka obecná (Erithacus rubecula) s oranžovou náprsenkou, pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) s černou hlavičkou a střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), jeden z našich nejmenších ptáků s krátkým vztyčeným ocáskem, připomínající kulatý hnědý oříšek.

Přírodní památka Prameniště pohořského potoka

Přírodní památka Prameniště Pohořského potoka byla zřízena v roce 1992. Jedná se o rozsáhlé bývalé vlhké louky a pastviny, s oky rašelinných ploch a pramenišť v nivě potoka a jeho přítoků.

Na ploše přírodní památky roste řada zvláště chráněných druhů rostlin. Nejnápadnější z nich je mohutný druh kýchavice bílá (Veratrum album), která má těžiště svého výskytu v nejzápadnější části přírodní památky. Kýchavice je jednoděložná vytrvalá bylina běžně přesahující výšku jednoho metru, kvetoucí v létě vrcholovým hroznovitým květenstvím bílých květů proložených listeny. Kýchavice je považovaná za původní druh, i když nelze vyloučit, že byla podpořena výsadbami zdejšího obyvatelstva. Na dvou místech přírodní památky se vyskytuje velmi početná populace druhu prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) čítající stovky jedinců. Zaujme hustým hroznovitým květenstvím červenofialových květů. V zájmovém území rostou tři vzácné druhy žlutě kvetoucích hvězdnicovitých rostlin. Nejmohutnější z nich je kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), vytrvalá statná bylina dorůstající výšky kolem jednoho metru s lodyhou olistěnou velkými listy, která kvete v létě nápadně velkými úbory žlutých květů. Sotva poloviční výšky dorůstají pleška stopkatá (Willemetia stipitata) s úborem připomínajícím pampelišku a prha arnika (Arnica montana) s květy trubkovitými a jazykovitými ve žlutooranžovém úboru, která byla odedávna používána jako léčivka a hojně sbírána (místy sběrem až vyhubena). Vzácně se na ploše přírodní památky vyskytuje všivec lesní (Pedicularis sylvatica), poloparazitická rostlina s červenými pyskatými květy a nafouklými kalichy. Ojedinělé jsou nálezy druhu vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), orchideje s krásnými bílými květy ve vrcholovém hroznu.

Přírodní památka je charakteristická mozaikou vlhkomilných společenstev, z nichž nejcennější a nejzajímavější jsou drobná prameniště a rašeliniště. Největší z nich se rozkládá v jihozápadní části. Rašelinná oka jsou typická především výskytem mechů rašeliníků (Sphagnum). Rašeliník má ve svém těle duté buňky, díky nimž dokáže nasát vodu a mnohonásobně tak zvětšit svoji hmotnost. Rostlinka rašeliníku v horní části neustále přirůstá a dole odumírá, čímž rašeliníky vytvářejí mocné vrstvy. Na rašeliništích je možno najít typickou garnituru druhů. V přírodní památce Prameniště Pohořského potoka je hojná zejména vlochyně (Vaccinium uliginosum), až kolem půl metru vysoký keřík s dřevnatým stonkem a drobnými sivozelenými listy. Bohatě zde kvete bílými zvonkovitými květy, koncem léta je obsypána modrými ojíněnými bobulemi s bílou dužninou, které mají po požití omamné účinky. Z drobnějších keříčků roste na rašeliništích borůvka (Vaccinium myrtillus) s modrými plody s barevnou dužninou lahodné chuti, a brusinka (Vaccinium vitis-idaea) s mírně trpkými červenými bobulemi. Zvláště chráněnou rostlinou rostoucí na zdejších rašeliništích je klikva bahenní (Oxyccocus palustris), plazivá rostlina s drobounkými listy, překrásným růžovým květem a poté velikou červenou bobulí, podstatně větší než plod brusinky. Na zdejších rašeliništích běžně rostou dva druhy suchopýrů, suchopýr úzkolistý a suchopýr pochvatý (Eriphorum angustifolium a E. vaginatum), které zaujmou typickým chmýrem. Květenství suchopýru úzkolistého je tvořeno několika klásky, naopak květenství suchopýru pochvatého tvoří jen jeden klásek. Mokřady a prameniště jsou typické škálou ostřic a další typických taxonů jako jsou žlutě kvetoucí škarda bahenní (Crepis paludosa) a starček potoční (Tephroseris crispa), dále kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) s drobnými bílými květy, mochna bahenní (Potentilla palustre), naše jediná červeně kvetoucí mochna, hadí mord nízký (Scorzonera humilis) se žlutým úborem připomínajícím pampelišku, nebo nevonící violka bahenní (Viola palustris) s bledě fialovým květem.

Na vlhkých loukách zaujme v červnovém spektru rdesno hadí kořen (Bistorta major) s hustým válcovitým lichoklasem drobných růžových květů, nebo pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum) s výraznou heterofylií z rubu bíle plstnatých listů a úborem fialových květů. Na lesních okrajích jsou nápadné porosty svízele hercynského (Galium saxatile), jemného bíle kvetoucího svízele, který je zde velmi hojný. Bíle kvetoucí pryskyřník omějolistý (Ranunculus aconitifolius) roste nejčastěji kolem drobných potoků. Maloplošně lze v zájmovém území nalézt porosty charakteru krátkostébelných smilkových trávníků. Typická je pro ně hustě trsnatá tráva smilka tuhá (Nardus stricta), vřes obecný (Calluna vulgaris) nebo jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella). Vzácně byl nalezen kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), nevelká plstnatě šedá rostlinka s růžovým květenstvím.

V území přírodní památky byla identifikována řada druhů vodních ploštic (splešťule, znakoplavka, klešťanka, hladinatka, několik druhů bruslařek). Zajímavý je masový výskyt vzácné bruslařky severní (Gerris lateralis). K typickým pavoukům zdejších rašelinných biotopů patří lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus), hbitý pavouk, který si nestaví pavučinu. Ze zvláště chráněných druhů hmyzu žije na území přírodní památky zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), velký černý brouk s bílými tečkami, a motýl žluťásek borůvkový (Colias palaeno), mimořádně vzácný vymírající druh rašelinných luk s porosty vlochyně, na kterých probíhá jeho vývoj. Zde je na opuštěných plochách luk s osluněnými porosty vlochyně dosud poměrně hojný.

Z obojživelníků zde byl zjištěn například čolek horský (Triturus alpestris), jehož samečci mají v době páření nápadný svatební šat s modrými pruhy na bocích. Chladný vlhký biotop vyhovuje ještěrce živorodé (Zootoca vivipara), která, jak název napovídá, rodí tedy živá mláďata. Nosí totiž oplozená vajíčka ve svém těle a klade je až v okamžiku líhnutí mláďat. Na území přírodní památky žije náš jediný jedovatý had zmije obecná (Vipera berus). V horní čelisti má zmije pár dutých jedových zubů, které jsou v zavřené tlamě sklopené špičkou dozadu a při otevření tlamy se kolmo vztyčí. Zmije je plachá a pokud ji nebudete dráždit, nezaútočí. Její potravou jsou myši, žáby, ještěrky a hmyz.

Zdejší opuštěné rašelinné louky a pastviny jsou jedním z posledních biotopů výskytu tetřívka obecného (Tetrao terix), velkého kurovitého ptáka velikosti slepice. Zbarvení pohlaví je zcela rozdílné, zatímco slepice je nenápadně hnědá, kohout je černý s bílými pery v ocase a křídlech a červenými lysými „poušky“ nad očima. Tetřívek býval kdysi lovný pták, v současnosti je však jeho zbytková populace u nás zákonem zvláště chráněná. Z dalších velmi vzácných druhů ptáků zde žije chřástal polní (Crex crex), skrytě žijící pták nápadný jen svými hlasovými projevy, bekasina otavní (Gallinago gallinago), nenápadný bahňák s dlouhým zobákem, z pěvců pak bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) nebo linduška luční (Anthus pratensis).

Přírodní památka Stodůlecký vrch

Území přírodní památky, která byla zřízena v roce 1992, je v současné době skoro celé pokryto lesními porosty. Zajímavostí je, že větší část chráněného území byla ještě po 2. světové válce bezlesím a byla využívána jako pastviny a louky. Díky poloze při státní hranici však bylo toto území po válce a odsunu Němců opuštěno. Na většině původně obhospodařovaných ploch bezlesí byly vysázeny monokultury smrku; část ploch zarostla dřevinami díky spontánní sukcesi, jen nejvlhčí části území na prameništích zůstaly otevřené. Území je přirozenou pramennou oblastí jednoho z horních toků Pohořského potoka. Odtok vody však byl také ovlivněn činností člověka, nachází se zde totiž celá síť odvodňovacích kanálů různého stáří. O využívání území člověkem v minulosti svědčí také řada kamenných snosů.

Jádrem současné přírodní památky je rašelinný bor, nacházející se na rašelinné čočce centrální části. Stromové patro je tvořeno převážně borovicí (Pinus sylvestris), břízou (Betula pendula) a smrkem (Picea abies). Místy se zde vyskytuje také kleč (Pinus x pseudopumilio), borovice, která není stromového, ale spíše keřového vzrůstu. Enkláva rašelinného boru je obklopena rašelinnou a podmáčenou smrčinou, na okraji pak sušší kulturní smrčinou. Na několika místech přírodní památky jsou maloplošně zastoupena rašelinná prameniště, místy se suchopýro–rašeliníkovou vegetací, místy s přechodem do pcháčových luk. Při severní hranici přírodní památky jsou zajímavé menší plochy oligotrofních nízkostébelných trávníků.

Rašeliniště odvozuje svůj název od dominance mechů rodu rašeliník (Sphagnum spp.). Rašeliníky jsou mechy, které mohou ve svých buňkách pojmout velké množství vody, až dvacetinásobek hmotnosti sušiny. Bývají zajímavě zabarveny, od svěží zelené přes tmavé odstíny zelené až po červenofialové barvy některých druhů. Typickými prvky rašeliniště jsou keříčky, a to brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) s všeobecně známými, chutnými černými plody, brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) s červenými plody mírně trpké chuti, a vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) s tmavými plody podobnými borůvce, které však při rozmáčknutí nebarví, a jsou mírně jedovaté. Dále jsou typickými prvky suchopýry, jejichž klásky mají dlouhé bílé chlupy a vyhlížejí jako chomáčky vaty. Na zdejším rašeliništi roste suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) s více klásky a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) s jedním kláskem na vrcholu lodyhy. Na otevřených plochách rašelinného boru zde v početných populacích rostou dvě zákonem chráněné rostliny. První je klikva bahenní (Oxycoccus palustris), plazivá rostlina s drobounkými listy, překrásnými růžovými květy a na podzim velkými červenými bobulemi, mnohem většími než má brusinka. Druhou je kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), stálezelený nevelký keřík s úzkými listy, které jsou z lícové strany tmavě zelené a z rubové strany sivé, a s drobnými něžně růžovými květy tvaru nafouklého zvonečku.

Pro otevřená rašelinná prameniště jsou rovněž typické rašeliníky, spolu se suchopýry a ostřicemi. Typická je zejména ostřice zobánkatá (Carex rostrata), lehce nasivělá vyšší ostřice s mírně převislými samičími klásky s nafouklými mošničkami. Časté a charakteristické jsou nízké ostřice, jako ostřice obecná, prosová, ježatá nebo šedavá (Carex nigra, C. panicea, C. echinata, C. canescens). Z dvouděložných rostlin je na dvou prameništích zastoupen starček potoční (Tephroseris crispa), vysoká rostlina s přímou rýhovanou lodyhou, která vypadá jako potažená pavučinou, a se žlutými úbory ve zdánlivém okolíku, nebo violka bahenní (Viola palustris) s nevonným bledě fialovým květem. Vzácně na otevřených lesních prameništích přežívá pleška stopkatá (Willemetia stipitata) s listy v přízemní růžici a žlutými květy v úboru, který je podobný úborům ruderálních pampelišek, ale menší. Pleška stopkatá je typický druh Šumavy a Pošumaví a je zákonem chráněná.

V severní části přírodní památky se ojediněle vyskytuje zvláště chráněná kýchavice bílá (Veratrum album), mohutná jednoděložná vytrvalá bylina s jednoduchými přisedlými listy s celokrajnou čepelí a vrcholovým hroznovitým květenstvím bílých květů. V Novohradských horách je považovaná za původní druh. Mnohem početnější populace se vyskytuje na nedaleké přírodní památce Prameniště Pohořského potoka.

Co se týče výskytu dalších zvláště chráněných rostlin na území zdejší přírodní památky, pak v podrostu smrkových porostů se roztroušeně vyskytuje dřípatka horská (Soldanella montana), nevelká rostlinka s přízemní růžicí okrouhlých listů a s bezlistou lodyhou nesoucí květy – fialové zvonečky s dřípeným okrajem. Další je prha arnika (Arnica montana), hvězdnicovitá rostlina s okrouhlými listy v přízemní růžici a žlutooranžovým úborem. Arnika je stará léčivá rostlina, místy dříve hojně sbíraná, ale dnes zákonem chráněná. Zde se vyskytuje v jediné, zato poměrně početné populaci, čítající kolem stovky kvetoucích rostlin v nejsevernějším cípu přírodní památky, v oligotrofním mezofilním trávníku při okraji lesa.

Ze zvláště chráněných druhů brouků žije na území přírodní památky střevlík Menetriesův (Carabus menetriesi pacholei), velký černý brouk s mírně plochým tělem a velkými kusadly. Má srostlé krovky a kořist dohání rychlým během, k čemuž mu pomáhají dlouhé nohy. Chráněný je rovněž zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), zavalitý černý brouk s bílými tečkami. Vzácně se zde vyskytuje zvláště chráněný motýl žluťásek borůvkový (Colias palaeno), vymírající druh rašelinných luk s porosty vlochyně, na kterých probíhá jeho vývoj. Vzácný je rovněž hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina), menší denní motýl tmavě hnědého zbarvení křídel s oranžovou kresbou. Jedná se o vzácný druh lokálního výskytu ve vyšších polohách na vlhkých kyselých květnatých loukách a mokřadech.

Ptačí společenstvo přírodní památky tvoří převážně běžné lesní druhy se širokou ekologickou valencí. Nejhojněji zde hnízdí pěnkava obecná (Fringilla coelebs), běžný zástupce pěvců, jehož pestře zbarvení samci své teritorium hájí výrazným zpěvem. Nejvzácnějším ptačím druhem zde žijícím je jeřábek lesní (Bonasa bonasia), hrabavý pták velikosti koroptve, naší legislativou zvláště chráněný. Žije zde celoročně a živí se hmyzem a různými plody, jako jsou borůvky, brusinky, klikvy, jeřabiny a podobně.

Přírodní památka U tří můstků

Přírodní památka U tří můstků byla zřízena vyhláškou Okresního národního výboru v Českém Krumlově v roce 1990 za účelem ochrany komplexu zdejších rašelinných a podmáčených smrčin.

Vegetační kryt zdejší přírodní památky tvoří rozsáhlá podmáčená smrčina, v níž se nacházejí uzavřené menší plochy zakrslých, místy značně rozvolněných rašelinných smrčin. Ve stromovém patru zcela převládá smrk ztepilý (Picea abies) s nepatrnou příměsí břízy karpatské, borovice lesní a jeřábu ptačího (Betula carpatica, Pinus sylvestris, Sorbus aucuparia). Některé porosty smrku jsou hodně staré, pravděpodobně i více než 150 let.

V bylinném podrostu smrkového lesa se uplatňuje zejména typická tráva horských smrčin třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) tvořící porosty, které jen zřídka kvetou. Typický je výskyt horských rostlin. Zákonem zvláště chráněná je dřípatka horská (Soldanella montana), vytrvalá nevelká rostlinka s přízemní růžicí okrouhlých listů. Lodyha nemá listy a nese v jednoduchém okolíku uspořádané květy – fialové zvonečky s dřípeným okrajem, které daly dřípatce její pojmenování. Horským druhem je také podbělice alpská (Homogyne alpina) s podobnými listy, ale kvetoucí drobnými růžovými nebo bělavými květy v úboru. Zvláště chráněná je také plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), výtrusná rostlina s dlouhými plazivými lodyhami, čárkovitými listy a jednotlivými výtrusnými klasy. Typická je bika lesní (Luzula sylvatica), výrazně trsnatá rostlina s růžicemi nápadně širokých listů, vyhlížejícími jako malé bromélie. Květenství biky lesní je řídké a rozložité, složené z nenápadných zelenohnědých květů. Na silně podmáčených místech kvete v jarním období krásná drobná rostlina violka bahenní (Viola palustris) s okrouhlými listy a nevonným bledě fialovým květem.

Rašelinné smrčiny jsou typické zejména zakrslým vzrůstem smrků, které jsou velmi rozvolněné, a vysokým zastoupením mechů rodu rašeliník (Sphagnum spp.). Rašeliníky jsou mechy, které mohou ve svých buňkách pojmout velké množství vody, až dvacetinásobek hmotnosti sušiny. Rašeliník má totiž ve svém těle duté buňky, díky nimž dokáže nasát vodu a mnohonásobně tak zvětšit svoji hmotnost. Rostlinka rašeliníku v horní části neustále přirůstá a dole odumírá, čímž rašeliníky vytvářejí mocné vrstvy. Rašeliníky bývají zajímavě zabarveny, od svěží zelené, nebo tmavé odstíny zelené, až po červenofialové barvy některých druhů.

Na rašeliništích je možno najít typickou garnituru druhů. Typickými prvky rašelinných stanovišť jsou keříčky, a to brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) s všeobecně známými, chutnými černými plody, brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea) s červenými plody mírně trpké chuti, a zejména vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum) s tmavými plody podobnými borůvce, které však při rozmáčknutí nebarví a jsou mírně jedovaté. Dále jsou typickými prvky suchopýry, jejichž klásky mají dlouhé bílé chlupy a vyhlížejí jako chomáčky vaty. Najít zde můžete suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) s více klásky a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) s jedním kláskem na vrcholu lodyhy. Na nejlepších otevřených rašelinných plochách se po rašelinících plazí klikva bahenní (Oxycoccus palustris) s drobounkými listy na plazivých lodyhách, překrásnými růžovými květy a na podzim velkými červenými bobulemi, mnohem většími než má brusinka. Vzácně se zde vyskytuje také kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), stálezelený nevelký keřík s úzkými listy, které jsou z lícové strany tmavě zelené a z rubové strany sivé, a s drobnými něžně růžovými květy tvaru nafouklého zvonečku. Klikva a kyhanka jsou zákonem chráněné. V podrostu rašelinné smrčiny roste také černýš luční (Melampyrum pratense), poloparazitická jednoletá rostlina se slabým kořenovým systémem a žlutobílými květy. Z ostřic je hojná zejména ostřice zobánkatá (Carex rostrata), lehce nasivělá vyšší ostřice s mírně převislými samičími klásky s nafouklými mošničkami. Mezi běžnými ostřicemi zde vzácně roste i typický druh šumavských a novohradských rašelinišť, a to ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), jedna z nejdrobnějších ostřic, která má jen jeden chudý vrcholový klas.

Na území zdejší přírodní památky přežívá nevelká populace zvláště chráněné rostliny jménem kýchavice bílá (Veratrum album), což je mohutná jednoděložná vytrvalá bylina, s jednoduchými přisedlými listy s celokrajnou čepelí a vrcholovým hroznovitým květenstvím bílých květů. V Novohradských horách je považovaná za původní druh. Mnohem početnější populace se vyskytuje na nedaleké přírodní památce Prameniště Pohořského potoka. Na světlinách se vzácně objevuje prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), jedna z našich orchidejí, s květy velmi zajímavého tvaru, typickými pro celou čeleď vstavačovitých. Barva květů je nejčastěji světlá nebo sytá růžová s fialovou kresbou. Jedná se také o zákonem chráněný druh.

Při orientačním entomologickém průzkumu zde byla zjištěna mimo jiné vzácnější tiplice Tipula limbata, charakteristická pro jedlobukové porosty. Tiplice vypadá jako ohromný komár, ale krev nesaje. Dospělci se živí většinou nektarem z květů a jejich larvy se vyvíjejí v půdě nebo ve vodě. Tiplice má velmi křehké tělo a snadno se jí odlomí noha. Je to obranný mechanismus – pokud predátor uchopí tiplici za nohu, zůstane mu jen tuhá článkovaná končetina, zatímco tiplice prchá do bezpečí.

Vzácnější jsou také zde zjištěné bedlobytky Bolitophila occlusa a Mycetophila bohemica, známé v České republice jen z malého počtu lokalit. Bedlobytky jsou, stejně jako tiplice, zástupci dvoukřídlého hmyzu. Jak název napovídá, mají jen první pár křídel, druhý je přeměněn na tzv. „kyvadélka“. Bedlobytky jsou mouchy, které způsobují červivost hub. Samičky bedlobytek kladou vajíčka na mladou plodnici, larvy se živí uvnitř houby a po dokončení vývoje se přesouvají do země. Většina druhů bedlobytek je hojných, například bedlobytka houbová nebo bedlobytka hřibová, ale existují i vzácné druhy, které ani nemají české druhové jméno.

Ptačí společenstvo zdejší přírodní památky tvoří běžné lesní druhy jako pestře zbarvená pěnkava obecná (Fringilla coelebs) nebo červenka obecná (Erithacus rubecula) s oranžovou náprsenkou, a druhy smrčin jako sýkora uhelníček (Parus ater), s černou hlavou, bílými lícemi a velkou bílou skvrnou v týlu, nebo králíček obecný (Regulus regulus), nejmenší evropský pták s oranžovým proužkem na hlavičce.