Evropsky významná lokalita (EVL) Šumava byla na seznam evropsky významných lokalit zařazena nařízením vlády ČR č. 132/2005 Sb. Většina tohoto rozsáhlého území je chráněna jako Národní park a CHKO Šumava, jen nejvýchodnější výběžek spravuje Krajský úřad Jihočeského kraje. V projektu CZ-SK SOUTH LIFE se managementová opatření zaměří pouze na část území, zejména na lokalitu PR Hadce u Dobročkova.

Předmětů ochrany EVL Šumava je celá řada. Jsou to jednak stanoviště, a to z lesních stanovišť bučiny, acidofilní smrčiny, suťové lesy, lužní a rašelinné lesy, ze stanovišť bezlesí louky, lada a vřesoviště a rovněž vodní biotopy. Z rostlin je předmětem ochrany srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus) a hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Ze živočišných druhů jsou předmětem ochrany perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), střevlík Ménétriésův (Carabus menetriesi pacholei), mihule potoční (Lampetra planeri), vranka obecná (Cottus gobio), netopýr velký (Myotis myotis), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), rys ostrovid (Lynx lynx) a vydra říční (Lutra lutra).

Území spravované Krajský úřadem Jihočeského kraje je sice ve srovnání s celkovou plochou EVL Šumava malé, ale i tak je poměrně rozsáhlé. Zahrnuje řídce osídlenou, převážně lesnatou oblast s roztroušenými plochami bezlesí a s celou řadou ochranářsky významných vodních toků, jako je Zlatý potok a jeho přítoky, Tetřívčí či Křemžský potok. Vegetačně nejcennější plochy jsou chráněny jako maloplošná zvláště chráněná území. Nacházejí se zde dvě přírodní rezervace (PR) a tři přírodní památky (PP). V centrální části zájmového území se rozkládá PR Miletínky, která chrání borový les na hadcovém podkladě s charakteristickou květenou. Podél východní hranice se nachází PR Dobročkovské hadce chránící nelesní biotopy na hadci a část nivy Kremžského potoka. V krátkostébelném porostu na hadci zde vegetuje poměrně početná populace druhu hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica) požívající evropské ochrany. Z přírodních památek je nejbohatší PP Pod Sviňovicemi, chránící biotop vlhké louky a prameniště. V jarním aspektu zde modře kvete tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), masožravá rostlina lapající hmyz se žlutozelenou růžicí přízemních listů, všivec lesní (Pedicularis sylvatica), poloparazitická rostlina s růžovofialovým květem s nafouklým kalichem, dále typická vstavačovitá rostlina vlhkých luk prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) s temně fialovými květy v hustém hroznovitém květenství, nebo pleška stopkatá (Willemetia stipitata) s listy v přízemní růžici a žlutými květy v úboru. V letním aspektu je nejvzácnějším prvkem bíle kvetoucí orchidej kruštík bahenní (Epipactis palustris). Všechny jmenované druhy rostlin jsou zákonem chráněné. PP Pod Ostrou horou chrání mokřadní louky, v nichž roste z chráněných druhů kosatec sibiřský (Iris sibirica) s překrásnými velkými modrými květy, nebo prha arnika (Arnica montana), typická horská rostlina se žlutooranžovým květenstvím, dříve hojně sbíraná jako léčivka. PP Polučí chrání přirozený porost buku na kyselém podloží. Květena území mimo jmenovaná ZCHÚ není tak pestrá, nicméně i zde se dají najít zajímavé rostliny. Na okrajích cest jsou často zastoupeny rostliny čeledi hruštičkovité (Pyrolaceae), v nivách potoků je poměrně hojný modře kvetoucí oměj pestrý (Aconitum variegatum), v lesích severně od Ktiše roste žlutě kvetoucí oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum). Všechny oměje jsou prudce jedovaté. Vegetačně zajímavé jsou zbytky luk jihovýchodně od Křišťanova a vodní biotopy rybníků: tři rybníky u obce Smědeč a Ktišský rybník. V lesních porostech je místy hojněji přimíšena jedle (Abies alba).

Co se týče živočišných druhů, které jsou předměty evropské ochrany, ze zástupců hmyzu je to kriticky ohrožený střevlík Ménetriesův (Carabus menetriesi pacholei), dravý brouk s měděně lesklými krovkami, který osidluje výhradně původní rašeliniště a na ně navazující rašelinné louky v horských oblastech. Žije, rozmnožuje se i přezimuje ve vrstvách živého rašeliníku. Na území východního výběžku EVL, spravovaného krajským úřadem, se vzácně vyskytuje jen na prameništi Tetřívčího potoka.

Další tři předměty ochrany EVL jsou obyvatelé vodních biotopů. Je to měkkýš perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), zástupce kruhoústých mihule potoční (Lampetra planeri) a ryba vranka obecná. Naší legislativou jsou všechny druhy zvláště chráněné, první dva jmenované dokonce v kategorii kriticky ohrožených.

Perlorodka říční (Margaritifera margaritifera) je druh sladkovodního mlže s černohnědou schránkou. Své jméno odvozuje od schopnosti vytvořit uvnitř lastur perlu. Perlorodka má velice složitý vývoj. Rozmnožování probíhá přes mikroskopickou larvu zvanou glochidie, která zhruba 9 měsíců parazituje na žábrách pstruha obecného (Salmo trutta), kde prodělává metamorfózu na mladou perlorodku. Po dosažení velikosti okolo 0,5 mm mlž odpadne a zahrabává se do sedimentu dna, kde dorůstá v dospělce. Tento okamžik je kritický a až 90% dorostu při něm uhyne. Nejpočetnější populace perlorodek v České republice přežívá právě v jižních Čechách v povodí horní Malše, Vltavy a Blanice. Na území východního výběžku EVL pod správou krajského úřadu přežívá slabá populace již jen ve Zlatém potoce.

Mihule potoční (Lampetra planeri) je vodní obratlovec tvarem těla podobný úhoři, ryba to ale není. Patří do starobylé skupiny bezčelistnatých a místo tlamy má kruhovitou přísavku opatřenou četnými rohovitými zoubky, kterou se přichycuje na předměty v toku, aby ji nestrhl proud. Larva zvaná minoha se vyvíjí několik let zahrabaná v náplavech. V dospělosti již mihule nepřijímá potravu a po vytření brzy uhyne. Na území východního výběžku EVL je v potocích poměrně hojná. Početné a vitální populace jsou zejména v Tetřívčím, Zlatém a Lučním potoce.

Vranka obecná (Cottus gobio) je nevelká ryba nezaměnitelného vzhledu. Její tělo je shora zploštělé a má mohutnou hlavu s širokou tlamou. Výrazné prsní ploutve se silnými paprsky jsou široce rozprostřené a podobají se vějířům. Ve zdejším území vytváří nejsilnější populaci v Tetřívčím potoce.

Netopýr velký (Myotis myotis) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), další z předmětů ochrany EVL, mají své těžiště výskytu mimo zdejší území spravované krajským úřadem. Nejvýznamnějšími stanovišti letounů v EVL jsou štoly v Amálině údolí u Kašperských hor, kde oba druhy zimují. Ve zdejším území se netopýr velký vyskytuje pouze vzácně ve Ktiši, vrápenec malý sem nezaletuje. Oba druhy jsou zákonem chráněné v kategorii kriticky ohrožených druhů.

Všechny místní toky v zájmovém území využívá jako loviště vydra říční (Lutra lutra), lasicovitá šelma adaptovaná na lov ryb. EVL Šumava patří k územím se zásadním významem v ochraně rysa ostrovida (Lynx lynx). Přestože se jedná o největší kočkovitou šelmu Evropy s délkou těla bez ocasu až 120 centimetrů, v přírodě ho spatříme jen stěží. Je totiž velmi plachý a s oblibou vyhledává nepřístupné lesní terény s velkým množstvím úkrytů. I zdejší území je součástí jeho teritoria.

Přírodní rezervace Hadce u Dobročkova

Územní ochrana zdejší rezervace byla ustanovena v roce 1992. Současná přírodní rezervace Hadce u Dobročkova se rozkládá v českokrumlovském bioregionu, ve fytogeografickém podokrese Chvalšinské Předšumaví v nadmořské výšce 630 - 670 m n. m.

Rezervace zahrnuje širokou nivu Křemežského potoka a hadcové pahorky nad touto nivou. Potok, v jiných mapách jmenovaný také jako Dobročkovský nebo Rybářský, je lemován potoční olšinou. Ve stromovém patru dominuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), v keřovém patru střemcha obecná (Prunus padus) a vrba popelavá (Salix cinerea). V podrostu již v dubnu rozkvete blatouch bahenní (Caltha palustris agg.) s tmavě zelenými listy ledvinovitého tvaru a žlutými lesklými květy, sasanka hajní (Anemone nemorosa) s trojčetným přeslenem členitých listů a jemnými bílými květy, nebo prvosenka vyšší (Primula elatior) se světle žlutými květy. Po odkvětu rostlin časně jarního spektra nivu zaroste chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), tráva tvořící rozsáhlé porosty, skřípina lesní (Scirpus sylvaticus) s nenápadným hnědozeleným květenstvím a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), všeobecně známá pro svoji schopnost žahnutí. Roztroušeně až hojně se v olšině kolem potoka vyskytuje oměj pestrý (Aconitum variegatum), vytrvalá, statná, zvláště chráněná rostlina s dlanitosečnými listy členěnými v úkrojky a hroznovitým květenstvím velkých modrofialových květů s vysokou klenutou přilbou. Všechny oměje včetně tohoto druhu jsou prudce jedovaté a oměj pestrý patří mezi nejjedovatější rostliny naší květeny.

V širší nivě Křemežského potoka se v minulosti rozkládaly kosené louky, které však byly po desetiletí ponechány bez jakékoliv údržby. Velká část zarostla monokulturou rákosu. Tato mohutná, konkurenčně silná tráva vytlačila původní druhově bohaté porosty. Místy se zachovaly menší plochy pestřejšího spektra, v nichž přežívají druhy vlhkých, střídavě vlhkých a ostřicových luk a mokřadů. Ojediněle zde roste například prha arnika (Arnica montana) s listy v přízemní růžici a žlutooranžovými květy v úboru. Ještě vzácnějším druhem je hvozdík pyšný (Dianthus superbus), růžově kvetoucí hvozdík s dřípenými korunními plátky. V mokřadu u potoka přežívá malá populace druhu vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora), dříve bazanovec kytkokvětý, která na přelomu května a června vykvete žlutými hustými úžlabními hrozny květů, a mochna bahenní (Potentilla palustris), dříve zábělník bahenní, naše jediná červeně kvetoucí mochna. Nenápadná je plazivá vrba rozmarýnolistá (Salix repens ssp. rozmarinifolia), ještě nenápadnější jsou nevelké trsy ostřice stinné (Carex umbrosa). Roztroušeně ve vlhké louce přežívá vzácná mrkvovitá rostlina hladýš pruský (Laserpitium prutenicum) kvetoucí drobnými bílými květy ve složeném okolíku. Nejkrásnější rostlinou nivních luk, která zde dosud přežívá v poměrně početné populaci, je kosatec sibiřský (Iris sibirica) kvetoucí koncem května velkými modrými květy. Všechny jmenované druhy jsou evidované červeným seznamem, některé z nich jsou zároveň zvláště chráněné podle zákona.

Stráně nad nivou jsou zcela odlišného charakteru. Jejich horninovým podložím je hadec neboli serpentinit, místy s vložkami amfibolitů. Hadec je druh přeměněné horniny tmavě zelené až černé barvy a specifického složení – řadí se k ultrabazickým horninám. Hadec při zvětrávání uvolňuje do půdy nadbytek hořčíku, naopak nedostatek ostatních prvků. Některým rostlinám tato zvláštnost nevadí, naopak pro řadu rostlin je hadec v podkladu toxický a růst zde nemohou nebo přežívají v zakrnělé podobě (tzv. nanismy). Na hadcových stráních zdejší rezervace jsou vyvinuta trávobylinná společenstva ovsíkových luk, širokolistých trávníků i nízkostébelných smilkových porostů. Dominantním prvkem je ponejvíce válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), typická výběžkatá tráva tvořící husté zapojené porosty. Jejím květenstvím je vzpřímený lichoklas složený z válcovitých klásků. Největší vzácností svahových luk zdejší lokality je hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. řadí tento taxon mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený, tedy v nepřísněji chráněné kategorii. Hořeček mnohotvarý český je dvouletá bylina s přímou větvenou lodyhou vysokou obvykle do 30 cm, na níž ve druhé polovině srpna rozkvétají fialové zvonečky květů. Zdejší lokalita je na výskyt hořečků poměrně bohatá (řádově stovky rostlin). Při pozorném pohledu do trávníku hadcových svahů objevíte další zdejší vzácnost – drobnou kapradinu vratičku měsíční (Botrychium lunaria). Sterilní část je jednoduše zpeřená, fertilní část je jemně členěná a obsahuje výtrusnice. Ojediněle roste na svazích také lilie zlatohlavá (Lilium martagon), vysoká rostlina s listy v přeslenu a hroznem nicích růžovofialových květů.

Vlhké louky říční nivy jsou domovem evropsky významného druhu vrkoče útlého (Vertigo angustior). Světle hnědá, protažená ulitka tohoto drobného teplomilného plže měří sotva 2 mm a její ústí nese obvykle 4 výrazné zuby. Na rozdíl od dobře známého hlemýždě zahradního (Helix pomatia) má vrkoč jen jeden pár dlouhých tykadel nesoucí oči, kratší spodní pár chybí. Živí se organickými zbytky a mikroorganismy přítomnými při tlení. Stráně jsou významné pestrým společenstvem teplomilného hmyzu, zejména brouků, motýlů a dvoukřídlého hmyzu. Pozornost zasluhuje zejména rychle mizející vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica), motýl s černými křídly ozdobenými zlatavě lemovanými rudými skvrnami. Jejich výstřední zbarvení slouží jako varování, neboť vřetenušky jsou jedovaté a v ohrožení vylučují kyanid. Bohatá je i fauna teplomilných brouků, mezi nimiž najdeme reliktní stepní mandelinku Coptocephala rubicunda. Pestré společenstvo dvoukřídlého hmyzu zahrnuje například vrtalku Liriomyza pusio, která je novým druhem pro Českou republiku či teplomilné kuklice Phania funesta a Demoticus plebejus. Mouchy kuklice jsou důležitými parazitoidy housenek motýlů, včetně lesních škůdců. Dospělci kladou vajíčka na tělo housenky a vylíhlé larvy se pak prokoušou do jejích tkání. Svého hostitele požírají zaživa, až ho nakonec usmrtí. Ve vodách Křemžského potoka přežívá zbytek populace kriticky ohroženého mlže perlorodky říční (Margaritifera margaritifera). Jak její jméno napovídá, proslavila se perlorodka především tvorbou perel, které ale měkkýš ve skutečnosti vytvoří jen velice vzácně. Perlorodka je extrémně citlivá na kvalitu životního prostředí a dnes se bohužel jedná o vymírající druh, jehož přestárlé populace se navzdory polopřirozenému odchovu mladých jedinců v líhních zatím nedaří úspěšně obnovovat.