Přírodní rezervace Nad Zavírkou  byla zřízena vyhláškou Okresního národního výboru v Prachaticích v roce 1988. Z hlediska biogeografického členění se nachází v šumavském bioregionu, z hlediska fytogeografického členění ve Volyňském Předšumaví, v nadmořské výšce 865 - 907 m n. m. Zdejší rezervace rozkládající se na jižních svazích vrchu Javorník zahrnuje horské mezofilní a rašelinné květnaté louky a prameniště s vysokou floristickou diverzitou a s početnými populacemi vzácných a ohrožených rostlinných druhů. Ve zdejší rezervaci jsou chráněny nejvýznamnější orchidejové louky v jihočeském regionu. Od roku 2009 je rezervace součástí evropsky významné lokality Tejmlov–Nad Zavírkou.

Nejúchvatnější pohled nabízejí zdejší louky v květnu a červnu, kdy kvetou nejkrásnější a nejvzácnější rostliny. Sušší jižně orientovaná louka v jižní části rezervace hostí početnou populaci silně ohroženého druhu prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Jedná se o poměrně nízkou již v květnu kvetoucí orchidej s olistěnou lodyhou, jejíž listy jsou široké a neskvrnité. Zajímavostí je, že prstnatec bezový se běžně vyskytuje ve dvou barevných formách, častější jsou rostliny kvetoucí světle žlutě, ale celkem běžné jsou i různé odstíny červené až po nachovou. Po odkvětu prstnatce bezového v červnu vykvete zdejší unikátní populace ohroženého druhu pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). Pětiprstky jsou vysoké, štíhlé orchideje s květenstvím překrásných růžových květů, které slabě voní. Zdejší populace čítající v příznivých letech až desetitisíce kvetoucích rostlin je nejpočetnější populací pětiprstky žežulníku v Jihočeském kraji. Obě jmenované orchideje jsou chráněny dle našeho zákona i mezinárodní úmluvou CITES. V mezofilní louce rostou i další vstavačovité rostliny, například bíle kvetoucí vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), který dostal své jméno podle dvou vstřícných podlouhlých listů těsně u země, zeleně kvetoucí bradáček vejčitý (Listera ovata), který má také dva nápadné vstřícné listy, ale oválné a výše posazené na lodyze. Červeně vykvete vstavač kukačka (Orchis morio), který má na lodyze jen krátké pochvovité listy, zeleně potom vemeníček zelený (Coeloglossum viride) se střídavými listy na lodyze a květy zelenými, lehce do červena nebo do hněda naběhlými. Kromě orchidejí zde rostou i další vzácné rostliny, jako například drobná kapradina vratička měsíční (Botrychium lunaria), velikostí do 10 cm. Sterilní část připomíná list vyšších rostlin, je jednoduše zpeřená, fertilní část připomínající lodyhu je jemně členěná a obsahuje výtrusnice. V minulosti byla opředena řadou pověstí, podle nichž si poradila se všemi zámky, byla artiklem černé magie a používala se v ranhojičství. V okrajových částech rostou místy trsy lilie cibulkonosné (Lilium bulbiferum), která své jméno dostala podle kulatých zelených pacibulek v úžlabí listů. Rostlina se rozmnožuje těmito pacibulkami, zatímco ohromné nepřehlédnutelné oranžové květy jsou sterilní. V aspektu pozdně letním a podzimním kvetou v horní části svahu pod dřevinami zarostlou mezí další zdejší vzácné rostliny – a to nevelká populace druhu hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Podle naší legislativy je tento taxon řazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený, tedy v nepřísněji chráněné kategorii. Hořeček mnohotvarý český je dvouletá bylina s přímou větvenou lodyhou vysokou obvykle do 30 cm, na níž ve druhé polovině srpna rozkvétají fialové zvonečky květů. Jelikož se jedná o rostlinný druh, který v posledních desetiletích velice rychle ubývá, požívá i evropské ochrany.

Severní louka, která rovněž náleží do zdejší rezervace, je zcela odlišného charakteru. Jedná se o podmáčenou ostřicovou až rašelinnou louku s lučním prameništěm. V dubnu zde hojně kvete blatouch bahenní (Caltha palustris agg.) s tmavě zelenými listy ledvinovitého tvaru a žlutými lesklými květy. Ve spodní části louky vykvetou bílými zvonečky bledule jarní (Leucojum vernum), při okraji louky pak bledě žlutými květy prvosenky vyšší (Primula elatior). V květnu je nepřehlédnutelná velice početná populace další orchideje, a to druhu prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) s červenofialovými květy v hustém hroznovitém květenství a širokými listy s fialovými skvrnami. Běžný je kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) s drobnými bílými nebo světle růžovými květy a listy se zřetelně větším koncovým úkrojkem. V rašelinné louce roste několik druhů hvězdnicovitých rostlin se žlutým úborem. Zvláště chráněná je pleška stopkatá (Willemetia stipitata) s listy v přízemní růžici, typická rostlina Šumavy a Pošumaví. Z dalších žlutě kvetoucích hvězdnicovitých zde roste škarda bahenní (Crepis paludosa), o něco vyšší a s listy na lodyze, nezaměnitelná při ochutnání, neboť je velice hořká, starček potoční (Tephroseris crispa) s více žlutým úbory ve zdánlivém okolíku a vzácněji také hadí mord nízký (Scorzonera humilis), nejnižšího vzrůstu ze jmenovaných, se světle žlutou barvou úboru a podlouhle kopinatými listy v přízemní růžici. V dolní části louky roste kosatec sibiřský (Iris sibirica) kvetoucí koncem května velkými modrými květy. Na prameništi dominují porosty nízkých ostřic, jako je například ostřice prosová, o. obecná, o. šedavá, o. ježatá (Carex panicea, C. nigra, C. canescens, C. echinata). Zastoupeny jsou i velice vzácné druhy jako ostřice blešní (Carex pulicaris) nebo ostřice Davallova (Carex davalliana). V porostech zde kvete vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) typická trojčetnými listy a překrásnými bílými květy, nebo suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) typický bílým chmýrem na kláskách, vyhlížejícím jako chomáčky vaty. Kolem nepatrné stružky ve spodní části svahu louky rostou největší vzácnosti tohoto biotopu. Jsou to dvě vzácné masožravé rostliny, a to tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) a rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), obě zákonem chráněné jako druhy silně ohrožené. Tučnice má listy v nápadné světle zelené velké přízemní růžici, z níž v květnu vyrůstá bezlistý stvol s jediným fialovým květem. Rosnatka má drobnější stopkaté listy s okrouhlou čepelí, rovněž v přízemní růžici, hustě porostlé červenými chloupky s kapičkou na konci každého chloupku. Na dlouhém stvolu vyrůstají nenápadné drobné bílé květy. Obě rostliny dokáží při doteku hmyzu svinout list a polapenou kořist rozloží trávicími enzymy. Společně s nimi zde roste všivec lesní (Pedicularis sylvatica), poloparazitická rostlina typická červenofialovým květem s nafouklým kalichem. V letním aspektu zaujme čertkus luční (Succisa pratensis) s hlávkami modrofialových květů nebo tolije bahenní (Parnasia palustris) s pravidelnými bílými květy.