Přírodní památka Úbislav byla zřízena v roce 2011 z důvodu ochrany evropsky významné lokality. Předmětem evropské ochrany je lokalita výskytu taxonu hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Přírodní památka Úbislav  se nachází z hlediska biogeografického členění v šumavském bioregionu, z hlediska fytogeografického členění ve fytogeografickém podokrese Volyňské Předšumaví, v nadmořské výšce cca 784 - 787 m n.m.

Evropské ochrany požívá zdejší druh hořečku. Podle stávající platné nomenklatury (Kubát: Klíč ke květeně ČR, 2002) se jedná o taxon hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica). Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. řadí hořeček mnohotvarý český mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený, tedy v nepřísněji chráněné kategorii. Podle Červeného seznamu ČR (Procházka 2001) patří do kategorie kriticky ohrožené taxony (C1). Hořeček mnohotvarý český je dvouletá bylina s přímou větvenou lodyhou vysokou obvykle 20­­–30 cm. Listy jsou kopisťovité a za květu většinou již odumřelé. Ve druhé polovině srpna lodyhy rozkvétají fialovými zvonečky. Na jedné lodyze jich bývá až několik desítek. Květní obaly jsou pětičetné, kalich má nápadné cípy, barva koruny je modrofialová.

Hořeček mnohotvarý český je endemitem Českého masivu. Jeho historický areál zahrnuje Českou republiku, severní Rakousko, Bavorsko a jižní Polsko. V Čechách se historicky vyskytoval na většině území kromě západních a severozápadních Čech a jihovýchodní a východní Moravy. Věrohodně je doložen z více než 650 lokalit v ČR a několika desítek historických lokalit z Rakouska, Bavorska a Polska. Dle botanických údajů byl taxon ještě ve 30. letech 20. století zejména v centrální části svého areálu v obhospodařované krajině poměrně hojný. V některých oblastech v Čechách se jednalo o taxon, který doprovázel velké procento pastvou či pravidelnou sečí a přepásáním obhospodařovaných travních porostů (luk, pastvin, mezí, pasek). Úbytek lokalit výskytu druhu i jejich rozlohy souvisí pravděpodobně především se změnami hospodaření v krajině, zejména s přerušením pastvy ovcí a koz, zarůstáním nebo cíleným zalesňováním stanovišť a eutrofizací. Mnohde došlo i k přímé likvidaci populací v důsledku zastavění lokality, převrstvení zeminou, rozorání mezí apod. Výrazný úbytek lokalit pokračuje až do dnešní doby.

V současné době se jmenovaný taxon hořečku vyskytuje zejména na stávajících či nedávno opuštěných pastvinách a na pravidelně obhospodařovaných loukách. V letech 2000 až 2010 bylo evidováno celkem 69 lokalit v pěti oblastech ČR. Nejvíce (49) se dosud zachovalo na Šumavě a v Šumavsko-novohradském podhůří, 11 dalších je v oblasti Českomoravské vrchoviny. Další dvě se nacházejí na Drahanské vrchovině, několik recentních lokalit je v Orlickém podhůří a na Broumovsku a jediné, ale velmi bohaté naleziště se dochovalo na Táborsku.

Populace hořečku na zdejší lokalitě v Úbislavi představovala kolem roku 2000 několik desítek kvetoucích rostlin. Největší počet kvetoucích rostlin je doložen z roku 2001, kdy zde kvetlo cca 100 exemplářů. Od té doby se početní stav snižuje, ale nikoliv rovnoměrně, ale velmi nepravidelně. V některých letech zde vykvete několik desítek rostlin, v roce 2009 zde kvetla jen jediná. V současné době je populace slabá, nicméně pořád přežívající.

Louka je však z botanického hlediska velice zajímavá nejen pro výskyt hořečků. Především je zároveň významným stanovištěm řady vstavačovitých rostlin, které zastihněte za květu v pozdně jarním období (květen – červen). Nejnápadnější orchidejí je prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) s červenofialovými květy v hustém hroznovitém květenství a širokými listy s fialovými skvrnami. Velice hojnou orchidejí je na zdejší louce bradáček vejčitý (Listera ovata), pro nějž jsou typické dva veliké skoro vstřícné široce vejčité listy v dolní třetině lodyhy a žlutozelené květy v hroznovitém květenství. Další ze zdejších orchidejí je vemeníček zelený (Coeloglossum viride) se střídavými listy na lodyze a zelenými nebo hnědočerveně naběhlými květy. Na okraji louky roste poměrně běžná orchidej kruštík širolistý (Epipactis helleborine) s vysokou přímou olistěnou lodyhou a zelenavými květy. Všechny jmenované druhy jsou evidovány v červeném seznamu rostlin, prstnatec májový a vemeníček zelený jsou zvláště chráněnými druhy ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

Spektrum kosené květnaté louky lze fytocenologicky charakterizovat jako krátkostébelné společenstvo svazu Violion caninae. Společenstvo je pojmenované po drobné nevonící violce psí (Viola canina), což je drobná violka vysoká kolem 10 cm se sytě fialovou korunou a poměrně dlouhou žlutavě bílou ostruhou, která zde roztroušeně roste a kvete také v jarním období. Z trav je zajímavým druhem smilka tuhá, typický druh nízkostébelných trávníků podhorských poloh, což je nenápadná nízká trsnatá tráva s tuhými štětinovitými listy a květy v jednostranném lichoklasu. Nápadným druhem květnového spektra jsou kopretiny (Leucanthemum ircutianum), běžně známé hvězdnicovité rostliny s typickým květenstvím. Naopak velice nenápadná rostlina, kterou objevíte na jaře jen při velmi pozorném pohledu do porostu, je drobná kapradina vratička měsíční (Botrychium lunaria) velikosti do 10 cm. Sterilní část připomíná list vyšších rostlin, je jednoduše zpeřená, fertilní část, která připomíná lodyhu, je jemně členěná a obsahuje výtrusnice. V minulosti byla opředena řadou pověstí, podle nichž si poradila se všemi zámky, byla artiklem černé magie a používala se v ranhojičství. V létě kvete v louce kmín kořenný (Carum carvi), poměrně drobná mrkvovitá rostlina s okolíky drobných bílých květů, jehož nažky se hojně užívají jako koření.

Pozornost zaslouží mohutný jalovec (Juniperus communis) rostoucí u cesty, pichlavý keř z čeledi cypřišovité. Jalovce provázely pastviny, neboť nebyly zvířaty spásány. V současné době, kdy pastva z krajiny vymizela, vymizely i jalovce, neboť pastviny zarostly a jalovce nesnášejí zastínění dřevinným nadrostem. Jalovce jsou dvoudomé – to znamená, že keře jsou buď samčí nebo samičí. Plodem není bobule (jalovec patří do nahosemenných rostlin), ale modrá zdužnatělá šištice, která se používala a používá v kuchyni jako koření některých mas a omáček. Pod popsaným jalovcem roste hořec panonský (Gentiana pannonica), překrásný šumavský hořec, kvetoucí v létě tmavými červenofialovými květy. Není zde původní, jeho stanovištěm jsou vyšší polohy Šumavy.

Uvedené neobyčejně pestré spektrum louky obsahující vzácné rostliny je zcela závislé na stabilní údržbě lokality. Bez trvalého managementu by v lokalitě převzaly dominanci konkurenčně silné druhy trav a bylin, poté s postupem sukcese dřeviny, a unikátní společenstvo se vzácnými druhy rostlin by zaniklo.