Evropsky významná lokalita Zlatý potok v Pošumaví se nachází v údolí Zlatého potoka, rozkládá se v 9 km dlouhém úseku od ústí Chrobolského potoka východně od Chrobol až po místo 2 km jižně od obce Vitějovice. Předmětem ochrany na lokalitě jsou lesní, luční a mokřadní biotopy spolu s druhy na tyto biotopy vázanými. Součástí této EVL je přírodní rezervace Kralovické louky, která představuje poslední známou lokalitu hořečka mnohotvárného českého (Gentianella praecox ssp. bohemica) v typických a zachovalých bezkolencových loukách v ČR.

Přírodní rezervace Kralovické louky byla zřízena vyhláškou Okresního úřadu v Prachaticích v roce 1992. Z hlediska biogeografického členění se nachází v českokrumlovském bioregionu, z hlediska fytogeografického členění v Prachatickém Předšumaví, v nadmořské výšce 566–640 m n.m. 

Nejcennějším biotopem zdejší rezervace jsou plochy bezlesí ve spodní části svahu. Převažují porosty charakteru střídavě vlhkých luk svazu Molinion, ale v mozaice se uplatňují menší plochy trvale zamokřených stanovišť, pramenišť a zrašeliněných ploch, ostřicová luční společenstva, krátkostébelná ostřicovo mechová společenstva, i nízkostébelné sušší trávníky. Louky jsou nejkrásnější v jarním období, kdy nejvíce druhů kvete.

V letním aspektu střídavě vlhkých luk dominuje nápadná vysoká trsnatá tráva bezkolenec modrý (Molinia caerulea), jehož dlouhá stébla jsou vyztužena kolénky pouze v bazální části. Celkem běžné jsou hlávky modrofialových květů druhu čertkus luční (Succisa pratensis). Vzácností pozdně letního a podzimního aspektu luk je hořeček mnohotvarý český (Gentianella praecox subsp. bohemica), rovněž zákonem řazený mezi kriticky ohrožené druhy. Hořeček mnohotvarý český je dvouletá bylina s přímou, větvenou lodyhou vysokou obvykle do 30 cm, na níž ve druhé polovině srpna rozkvétají fialové zvonečky květů. Popsaný hořeček je endemitem Českého masivu. Jeho historický areál zahrnuje Českou republiku, severní Rakousko, Bavorsko a jižní Polsko. V Čechách se historicky vyskytoval na většině území a ještě ve 30. letech 20. století byl v centrální části svého areálu v obhospodařované krajině poměrně hojný. Úbytek lokalit výskytu druhu i jejich rozlohy souvisí pravděpodobně především se změnami hospodaření v krajině, zejména s přerušením pastvy ovcí a koz, zarůstáním nebo cíleným zalesňováním stanovišť a eutrofizací. Zdejší rezervace je poslední lokalitou výskytu jmenovaného hořečku v bezkolencových loukách. Hořečky jsou typické velkými výkyvy v počtu kvetoucích rostlin. V příznivých letech zde kvetou stovky rostlin (např. v roce 2005 přes 200 ks), naopak v nepříznivých letech jen desítky rostlin nebo jednotlivci (např. v letech 2006 a 2008 do 50 ks, v roce 2011 několik ks).

V květnu na loukách rovněž zaujme bohatá populace zvláště chráněného druhu prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), který poznáme podle typických červenofialových květů v hustém hroznovitém květenství a podle širokých listů s fialovými skvrnami. Porosty suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium) zaujmou na první pohled převislými klásky, které se po odkvětu změní v nápadné chomáčky bílých dlouhých chlupů. Typickými prvky jsou krvavec toten (Sanguisorba officinalis) s karmínově červenými květy v hustém klasovitém květenství, srpice barvířská (Serratula tinctoria) připomínající pcháč vzrůstem i fialovými úbory, ale bez pichlavých ostnů, bukvice lékařská (Betonica officinalis), vytrvalá bylina se vstřícnými listy s vroubkovaným okrajem a hustým květenstvím červenofialových květů, svízel severní (Galium boreale), který má jako jeden z mála svízelů listy ve čtyřčetném přeslenu, nebo olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), mrkvovitá rostlina s jemně dělenými listy a drobnými bílými květy ve složeném okolíku. Hojně zde roste kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) s vrcholovým květenstvím drobných bílých nebo narůžovělých květů, naopak poměrně vzácný je hadí mord nízký (Scorzonera humilis), hvězdicovitá rostlina se žlutými úbory připomínajícími pampelišku, ale s kopinatými nedělenými listy, a hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), mrkvovitá rostlina podobná běžnějšímu druhu olešník kmínolistý, od něhož se liší přítomností listenů v obalu a tvarem plodů. Typickou rostlinou je řebříček bertrám (Achillea ptarmica) s přisedlými listy s celistvou čepelí a bílými květy v úborech. Hojné jsou ostřice, jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovitých, které mají na rozdíl od trav trojhrannou lodyhu. Velice nápadnou rostlinou zejména v době svého květu je kosatec sibiřský (Iris sibirica), který zde roste v početné populaci. Kosatec sibiřský roste v mohutných trsech, z nichž v červnu vyrazí lodyhy s velkými modrými květy. Naopak nenápadnou rostlinkou je len počistivý (Linum catharticum), jehož drobounké bílé květy jsou uspořádány v pravidelném vidlanu. V podmáčených místech rostou celé porosty vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), dříve nazývané „hořký jetel“ a sbírané jako léčivka, která je typická trojčetnými listy a překrásnými bílými květy. V porostech vachty se v červnu objeví velice nenápadný prvek zdejší flóry, a to bařička bahenní (Triglochin palustris) s čárkovitými listy a drobnými zelenavými květy v řídkém hroznu, která sice není chráněná zákonem, ale červený seznam jihočeské květeny ji eviduje v kategorii kriticky ohrožených druhů. V porostech mechu rašeliníku a na nevelkých ploškách obnažené rašeliny rostou ve zdejší rezervaci dvě velice vzácné masožravé rostliny, a to tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) a rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), obě zákonem chráněné jako druhy silně ohrožené. Tučnice má listy v nápadné světle zelené velké přízemní růžici, z níž v květnu vyrůstá bezlistý stvol s jediným fialovým květem. Rosnatka má drobnější stopkaté listy s okrouhlou čepelí, rovněž v přízemní růžici, hustě porostlé červenými chloupky s kapičkou na konci každého chloupku. Na dlouhém stvolu vyrůstají nenápadné drobné bílé květy. Obě rostliny dokáží při doteku hmyzu svinout list a polapenou kořist rozloží trávicími enzymy. Nejvzácnější rostlinou zdejší rezervace je kohátka kalíškatá (Tofieldia calyculata), poměrně drobná nenápadná rostlina s listy v přízemní růžici a drobnými žlutozelenými květy v hroznu, zákonem řazená dokonce do kategorie rostlin kriticky ohrožených, tedy do nejpřísněji chráněné kategorie. Zdejší rezervace je pravděpodobně poslední lokalitou výskytu této rostliny v jižních Čechách, na ostatních z minulosti známých stanovištích druh vyhynul.

Většina plochy přírodní rezervace je zarostlá dřevinami. Jedná se o dřeviny náletového původu, dominuje bříza (Betula pendula), hojně přimíšeny jsou olše, osika a vrby (Alnus glutinosa, Populus tremula, Salix fragilis, S. caprea, S. cinerea) aj. Již v dubnu rozkvete na podmáčených místech v podrostu blatouch bahenní (Caltha palustris agg.) s tmavě zelenými listy ledvinovitého tvaru a žlutými lesklými květy. Zároveň vyrazí bíle kvetoucí sasanky hajní (Anemone nemorosa) s trojčetným přeslenem členitých listů a něžnými miskovitými květy. V rozvolněném podrostu místy roste oměj pestrý (Aconitum variegatum), vytrvalá, statná, zvláště chráněná rostlina s dlanitosečnými listy členěnými v úkrojky. Oměj kvete v létě v hroznovitém květenství, květy jsou velké, modrofialové, s vysokou klenutou přilbou. Všechny oměje včetně tohoto druhu jsou prudce jedovaté a oměj pestrý patří mezi nejjedovatější rostliny naší květeny.